Uvedení do problematiky

Podle Evropské agentury pro životní prostredí (EEA) je znecištení ovzduší nejvetším zdravotním rizikem v Evrope, které zpusobuje kardiovaskulární a respiracní onemocnení, jež v nejzávažnejších prípadech vedou k predcasným úmrtím (približne 400 tisíc rocne v celé EU). Prestože se kvalita ovzduší v Evrope v posledních desetiletích zlepšila, úroven znecištujících látek v ovzduší stále prekracuje normy EU a nejprísnejší smernice Svetové zdravotnické organizace (WHO) . Nejnovejší oficiální údaje ukazují, že témer všichni Evropané stále trpí znecišteným ovzduším, což na celém kontinentu vede k približne 400 000 predcasných úmrtí.

Emise látek znecištujících ovzduší a skleníkových plynu z velkých prumyslových závodu v Evrope stojí spolecnost 277 až 433 miliard eur. Za približne polovinu rocních nákladu nese odpovednost pouze 211 zarízení, což predstavuje zhruba 2 % nejvetších prumyslových areálu v Evrope. Nejvíce znecištujících zarízení se nachází v Nemecku, Spojeném království, Polsku, Španelsku a Itálii. Pri porovnání nákladu s HDP jako ukazatelem relativní environmentální výkonnosti na jednotku národohospodárského výkonu se na prvních peti místech umístilo Estonsko, Bulharsko, Ceská republika, Polsko a Slovensko. Nejvetší škody na zdraví lidí a životním prostredí zpusobují tepelné elektrárny, které vetšinou spalují uhlí: 24 z 30 zarízení, která nejvíce znecištují životní prostredí, jsou práve tepelné elektrárny. Odvetvím s nejvyššími externalitami vévodí energetika, následuje težký prumysl, výroba a zpracování paliv, lehký prumysl, nakládání s odpady, chov hospodárských zvírat a cištení odpadních vod.

Mezi hlavní látky znecištující ovzduší, které se v Evrope vypouštejí do ovzduší, patrí oxid siricitý (SO²), oxidy dusíku (NOx), amoniak (NH3), nemethanové tekavé organické slouceniny (NMVOC), pevné cástice (PM10 a PM2,5) a benzo[a]pyren (se kterým má problémy mnoho státu a který vedle regulace ochrany ovzduší spadá i pod regulaci nakládání s chemickými látkami, tzn. zejm. narízení REACH). V minulosti bylo významnou znecištující látkou také olovo. Evropská unie prijala legislativní opatrení ke snížení emisí techto látek, ale i dalších znecištujících látek (látek poškozujících ozónovou vrstvu a skleníkových plynu).

Jak jsme vystaveni úcinkum? Vdechování je príkladem prímé nebo lineární expozice znecištenému ovzduší. Lidé žijící ve velkých prumyslových mestech nebo regionech obvykle pocitují vetší znecištení než obce na venkove, nicméne venkovskému obyvatelstvu zase hrozí vystavení znecištení, které je zpusobení emisemi z lokálního vytápení. U jiných znecištujících látek, jako jsou težké kovy, je cesta složitejší. Do tela se mohou dostávat vdechováním, ale také konzumací kontaminovaných potravin a nápoju. Znecištení ovzduší a/nebo emise skleníkových plynu škodí krome lidí také rostlinám, živocichum a jejich stanovištím a mení rozmnožovací cykly a biologickou rozmanitost.

Znecištující látky se také mohou usazovat na budovách a památkách a zpusobovat korozi duležité infrastruktury, která vyžaduje nákladné opravy. Lidé ve vetších mestech jsou obecne vystaveni vyšším koncentracím oxidu dusicitého kvuli emisím z dopravy. Spalování pevných paliv pro vytápení domácností a jejich používání v prumyslu vede ve strední a východní Evrope k nejvyšším koncentracím pevných cástic a benzo[a]pyrenu (karcinogen). Obyvatelé zejména jižní Evropy jsou vystaveni nejvyšším koncentracím troposférického ozonu, jehož vznik je zpusoben slunecním zárením . Proto ho nelze oznacit za 100% antropogenní zdroj znecištení. Byt je to závažný polutant, není uveden výše ve výctu znecištujících látek, který uvádí látky slovy „vypouštejí do ovzduší“.

Prumerné údaje však nesmejí zakrýt, že v rámci EU panují znacné rozdíly v kvalite ovzduší. Tato situace souvisí s mnoha ruznými faktory, vcetne geografických, vzdušných a povetrnostních podmínek atd. Duležitým faktorem je však odhodlání vnitrostátních, regionálních a místních orgánu aktivne bojovat proti znecištování ovzduší a vymáhat uplatnování stávajících predpisu. Mezi další faktory patrí územní plánování, zejména pokud jde o dopravu, zapojení obcanu a jejich ochota prispet k tomu, aby znecištení ovzduší nebylo považováno za prípad „vyšší moci“ a aby se proti nemu durazne bojovalo.