Směrnice o kvalitě ovzduší (AQD) pod drobnohledem
Směrnice o kvalitě ovzduší popisuje základní zásady, jak by měla být kvalita ovzduší v členských státech posuzována a řízena. Uvádí znečišťující látky, pro které budou vypracovány normy a cíle kvality ovzduší a které budou specifikovány v právních předpisech. Znečišťující látky je třeba monitorovat a překročení mezních hodnot vede k povinnosti zlepšit kvalitu vnějšího ovzduší. Za tímto účelem jsou členské státy povinny přijmout plány kvality ovzduší, které stanoví vhodná opatření.
Již první generace směrnic o kvalitě ovzduší, které byly sloučeny právě do směrnice o AQD, stanovila řadu norem kvality vnějšího ovzduší, které se liší z hlediska právních důsledků a závaznosti. Směrnice AQD zavedla nové kategorie a povinnosti:
- nové cíle kvality ovzduší pro PM2,5 (jemné částice) včetně mezní hodnoty a cílů souvisejících s expozicí
- možnost odečíst přírodní zdroje znečištění při posuzování shody s mezními hodnotami
- možnost prodloužení lhůty pro splnění mezních hodnot o tři roky (PM10) nebo až o pět let (NO2, benzen).
-
Sloučení většiny stávajících právních předpisů do jediné směrnice (s výjimkou čtvrté dceřiné směrnice
) bez změny stávajících cílů kvality ovzduší.
Směrnice AQD se opírá o varovné prahové hodnoty a mezní hodnoty. Kromě toho jsou členské státy podle článku 4 směrnice o kvalitě ovzduší povinny rozdělit celé své území na zóny a aglomerace pro účely monitoringu kvality ovzduší a řízení systému kvality ovzduší na svém území.
Varovná prahová hodnota je úroveň, při jejímž překročení existuje riziko pro lidské zdraví v důsledku krátkodobé expozice celé populace a při jejímž překročení musí členský stát přijmout okamžitá opatření. Pokud jsou varovné prahové hodnoty překročeny, vznikají další povinnosti a musí být přijata některá okamžitá opatření (týkající se SO2 nebo NOx) a členské státy vypracují akční plán, v němž uvedou opatření, která mají být přijata v krátké době. Při překročení určitých varovných prahových hodnot znečištění ovzduší musí být veřejnost informována, aby se mohla zvýšenému znečištění ovzduší přizpůsobit. Již v případě, že se takové riziko překročení objeví, je dotyčný členský stát povinen vypracovat akční plán s cílem snížit riziko nebo dobu trvání takového překročení.
Směrnice o kvalitě ovzduší stanovila mezní hodnoty koncentrace znečišťujících látek v ovzduší. Tyto hodnoty byly závazné od ledna 2010, s výjimkou PM2,5, které byly závazné od 1. ledna 2015. Vedle mezních hodnot (ochrana výhradně lidského zdraví) jsou k dispozici kritické úrovně stanovené jako úrovně na základě vědeckých poznatků, při jejichž překročení může dojít k přímým nepříznivým účinkům na některé receptory, jako jsou stromy, jiné rostliny nebo přírodní ekosystémy, nikoli však na člověka [čl. 2 odst. 6].