Souvislost mezi ochranou ovzduší a právy jednotlivců
Směrnice se staly zásadním podnětem pro boj proti znečištění ovzduší a zakotvily v právních předpisech EU právo na čistý vzduch. Směrnice o kvalitě ovzduší umožnily jednotlivcům, nevládním organizacím a Komisi podnikat účinné právní kroky. Soudní spory představují klíčový faktor, který přiměl příslušné orgány členských států jednat s cílem zlepšit kvalitu ovzduší. Bez těchto směrnic by znečištění ovzduší v EU bylo dnes mnohem horší než v současnosti.
Právní předpisy o kvalitě ovzduší neobsahují komplexní pravidla týkající se přístupu ke spravedlnosti. Podrobné požadavky jsou uvedeny v článku 25 směrnice o průmyslových emisích (2010/75/EU) a v souvisejících právních předpisech, a sice článku 11 směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí (2011/92/EU) a článku 23 směrnice Seveso III (2012/18/EU). Článek 25 směrnice IED zejména vyžaduje, aby členské státy zajistily, že příslušníci dotčené veřejnosti budou mít přístup k přezkumnému řízení, v němž mohou napadnout zákonnost povolení pro nová velká průmyslová zařízení, povolení pro jakoukoli podstatnou změnu nebo aktualizace povolení. Tento postup musí být spravedlivý, nestranný, včasný a nesmí být neúměrně nákladný.
Existuje však souvislost mezi ochranou ovzduší a právy jednotlivců, která splňuje podmínky pro přímou použitelnost některých ustanovení směrnic, které neobsahují požadavky na přístup ke spravedlnosti, tedy například směrnice o kvalitě ovzduší nebo směrnice NEC. Důvodem je skutečnost, že cílem mezních hodnot kvality (koncentrace) podle směrnice je ochrana lidského zdraví . Jejich cílem je tedy chránit právo jednotlivce na zdraví. Jsou dostatečně přesné a jejich využití nebrání žádné další požadavky.
To znamená, že jednotlivec má právo dohledat mezní hodnoty ve svých vnitrostátních právních předpisech. Z toho vyplývá, že členské státy jsou povinny transponovat mezní hodnoty směrnice o znečištění ovzduší do svého vnitrostátního práva.
Soudní dvůr EU dále potvrdil ve věci C-237/07 Janecek že „ve všech případech, kdy by nedodržení opatření požadovaných směrnicemi, které se týkají kvality ovzduší a kvality pitné vody a které směřují k ochraně veřejného zdraví, mohlo ohrozit zdraví osob, mohou se tyto osoby dovolávat kogentních pravidel obsažených v uvedených směrnicích“. V tomto konkrétním případě požádal obyvatel Mnichova německý soud o vydání příkazu, který by bavorské vládě nařídil vypracovat plán na snížení znečištění ovzduší v jeho okolí. Bydlel jen 900 metrů od stanice měření kvality ovzduší, která ukázala, že v letech 2005-2006 byly více než 35krát překročeny mezní hodnoty kvality ovzduší pro pevné částice. Německý soud mu nejprve sdělil, že nemá právo být vyslechnut. Soudní dvůr však na základě předložených otázek potvrdil jeho právo podat žalobu. Zdůvodnil to tím, že osoba postižená zdravotními problémy má právo podat žalobu k vnitrostátnímu soudu a žádat, aby byla přijata opatření.